SOCIÁLNÍ POLITIKA - Základní principy sociální politiky

18. září 2006 v 17:41 | Mara |  Studium
Základní principy sociální politiky
Řešení každé konkrétní soc. situace vždy vyžaduje aplikovat určité dané situaci adekvátní postupy, myšlenka.
Sociální politika směřuje k ovlivňování - změně sociální reality (sociálního systému). SP respektuje určité základní principy, tj. vedoucí idey a myšlenkové postupy, které jsou jí vlastní a jejichž optikou jsou hodnoceny i její efekty (efekty SP). Pro volbu a interpretaci principů má význam obecné filozofické myšlení a tzv. sociálně politické doktríny. V evropském regionu jde nejčastěji o konzervatizmus, křesťanské sociální učení a demokratický socializmus.
Liberalizmus: sociální prospěch a blahobyt každého je závislý především na něm samém, jeho výkonu, osobním nasazení a ochotě nést rizika. Funkčnost SP je posuzována podle jejího vztahu k ekonomické efektivnosti. Nepodporuje solidaritu státu a redistribuční procesy, protože ty podle této doktríny vedou k útlumu ekonomických podnětů a aktivit a zdůrazňuje regulační schopnosti tržního mechanizmu.
Demokratický socializmus: je v protikladu ke konzervativní doktríně, silně zdůrazňuje rovnost, a to nejen v občanských právech, ale i v právech sociálních. Usiluje o zajištění důstojných životních podmínek všem jedincům demokratickou cestou na základě přijetí určitých pravidel (převzetí značné míry sociál. odpovědnosti za jedince státem, silný veřejný sektor, rozsáhlé přerozdělování a solidarizmus).
Uvedená učení poznamenávají volbu principů i způsoby jejich uplatňování v sociál. politice. K základním principům (které spolu souvisejí a jsou pro SP nejvýznamnější) patří: princip sociální spravedlnosti, solidarity, subsidiarity a participace. Kromě nich pracuje SP i s řadou dalších principů.
Lze se také shodnout, že sociál. spravedlnost a sociál. nerovnost jsou pojmy, které vedle objektivního aspektu mají i silný normativní obsah (rozdělování souvisí s normativním kritériem - co by měl člověk dostávat a proč, kritérium znamená, že vnímání sociál. nerovností a sociál. spravedlnosti je vystaveno vlivu ideologií, dílčích politických či utilitárních zájmů apod.). Sociál. spravedlnosti tak může být vtisknuta velice subjektivní pečeť, vzdálená od jejího objektivního nazírání, které je vedeno především myšlenkami humanizmu, dobra a prospěchu lidstva (tato okolnost může vést k mystifikaci soc. spravedlnosti, libovůli v jeho interpretaci a tím k manipulacím veřejného mínění).
Autoři zabývající se otázkami SP se také shodují v tom, že sociál spravedlnost (SS) je pojem relativní (víceznačný) a že k jeho řešení je třeba přistupovat z různých hledisek podle charakteru konkrétní sociální situace. Např. J. Macek hovoří o 3 zásadách SS:
1) každému stejně
2) každému podle jeho potřeb
3) každému podle jeho zásluhy.
V praxi se všechny vyskytují, jenže důvody pro jednu jsou často námitkami proti druhým. To znamená, že SS je relativní a při výběru zásad je nutné vést se ještě jednou zásadou, kt. nazývá "zásada života". Znamená v konkrétní sociál. situaci volbu těch zásad, které znamenají jeho slovy "největší štěstí největšího počtu", dnešními slovy bychom řekli, že znamenají rozvoj, prosperitu a prospěch jedinců a současně i stále širších skupin lidí a lidského společenství.
Z uvedeného plyne, že nelze hovořit o SS jako kategorii absolutní, jednoznačně vymezitelné. Pro posouzení SS se rozlišují dílčí hlediska či principy:
a) výkonu a zásluhy
b) souladu mezi vstupy a výstupy
c) rovnosti
d) rovných příležitostí
e) sociální potřebnosti.
Aplikace těchto principů v daném sociál. systému závisí na konkrétní sociál. situaci, v níž se spč. nachází. SS se nám jeví jako vhodná kombinace jejich různých dílčích principů v různých oborech sociál. politiky s tím, že ve svém celku může inklinovat k převaze určitého principu.
Po roce 1990 se krystalizuje model sociál. spravedlnosti, v němž je posilován zásluhový princip. Riziko ohrožení populace chudobou a nutnost postarat se o ty, kteří se o sebe postarat sami nemohou zdůrazňuje současně i princip potřebnosti. Takový model SS (typický pro vyspělé země s tržní ekonomikou) bývá označován jako model "pevného dna a otevřeného stropu". Krystalizace modelu SS je procesem, pro který jsou důležité nejen nerovnosti samy a jejich velikost, ale i skutečnost, jak tyto nerovnosti jsou vnímány a přijímány společností. Subjektivní hodnocení a vnímání sociál. spravedlnosti a nerovnosti je dáno především aktuální pozicí jedinců a skrývá v sobě dva protichůdné aspekty - stabilizační a destabilizační. (Stabilizační efekt je spojen s pozitivním hodnocením rozdílů a nerovností, tj. jako rozdílů a nerovností spravedlivých, kdežto destabilizační efekt s hodnocením opačným. Z průzkumu je patrné, že s pozitivním hodnocením SS se setkáváme spíše u jedinců, kteří směřují k vyššímu sociál. postavení - podnikatelé, vysokoškoláci, avšak manuální pracovníci, nezaměstnaní… budou inklinovat k hodnocení sociál. nerovností jako nespravedlivých).
1) princip sociální spravedlnosti
- soc. spravedlnost je klíčovým principem SP. Spravedlnost je obyčejně stavěna proti křivdě a bezpráví. Soc. spravedlnost a harmonie jsou zpravidla základem legitimity každé vlády a jejího usilování. J. Macek hovoří o třech zásadách soc. spravedlnosti:
- každému stejně - zásada je jednoduchá, proto měla vždy velká ohlas
- každému podle jeho potřeb - oprávněnost této zásady se ukazuje např. v rodinném životě (mezi členy je práce rozdělena podle jejich schopností a sil, měla by zde být však i určitá autorita, která o tom rozhodne.) V SP je by touto autoritou měl být stát.
- každému podle jeho zásluhy
Spravedlnost lze chápat z hlediska právního (tj. souhrn právních norem a zásad , které jsou pro všechny stejné) a z hlediska sociálního. Sociální spravedlnost lze vymezit pravidly, podle nichž jsou ve společnosti rozdělovány příjmy a bohatství a takéživotní příležitosti a předpoklady (např. vzdělávat se, uplatnit se na trhu práce…) mezi jednotlivé občany, případně sociální skupiny.
Dosud neexistuje obecně akceptovaná definice toho, co je a není sociálně spravedlivé. Shoda však platí v tom, že soc. spravedlivost je hodnota humanizmu, lidského dobra a prospěchu. Sociál. spravedlnost či nespravedlnost a sociál. nerovnosti se vztahují k sociál. napětí či souladu (smíru) ve společnosti. (Vyznačují se politickým nábojem, od nichž závisí stabilita spč. a tedy i úspěšnost vládních politik. Téměř každá vláda i politická strana deklaruje, že spč. má být organizována a řízena na principu sociál. spravedlnosti).
2) princip sociální solidarity
soc. solidarita (vzájemná podpora, sounáležitost) je výrazem lidského porozumění a vzájemné soudržnosti a také odpovědnosti. Je vedena úsilím o sjednocování zájmů na základě svobodné vůle lidí a jejich ochoty podřídit se zájmům širšího společenství (aktivita světových organizací ES, ILO, celostátní, místní či regionální, solidarita jednotlivců a rodin).
Sociál. solidarita (vzájemná podpora, sounáležitost) souvisí s utvářením a rozdělováním životních podmínek a prostředků jedinců a sociál. skupin (zejména rodin) v zájmu naplňování idey sociál. spravedlnosti. Je výrazem toho, že čl. je sociální - společenská bytost, a proto je v jisté míře odkázán i na druhé.
Solidarita je výrazem lidského porozumění a pospolitosti, vzájemné soudržnosti a také odpovědnosti.
- solidarita je hybnou silou materiálního, mravního i duchovního vývoje lidstva
Na sociál. solidaritu lze nahlížet z různých hledisek. Z hlediska toho, kdo solidaritu organizuje, můžeme hovořit o solidaritě mezinárodní (ES, WHO, Rada Evropy…), celostátní (tvorba zdrojů pro rozvoj vzdělání, kultury, pomoc rodinám, sociálně slabým….), místní čiregionální (solidarita podniků, firem, obcí, církví, charit..), jednotlivců.
Z jiného hlediska: solidarita mezigenerační, zdravých s nemocnými, zaměstnaných s nezaměstnaných, bezdětných občanů s rodinami s dětmi…
- v moderních společnostech se solidarita realizuje (naplňuje) především pomocí redistribuční a transferové politiky státu,významná je však i solidarita jedinců, spolků, sdružení…založená na filantropii
- vždy je třeba zvažovat míru solidarity - je nutno dbát o to, aby přílišná solidarita státu nevedla k útlumu aktivity jedinců a odpovědnosti za vlastní životní podmínky
3) princip subsidiarity
vychází z přístupu k člověku jako individuu s jedinečnými vlastnostmi, vůlí, schopnostmi, které využívá ku prospěchu a soc. bezpečí svému a svých bližních.
Podle principu subsidiarity je každý povinen nejdříve pomoci sám sobě, nemá-li tuto možnost, musí mu pomoci rodina.
- pojem je odvozen z latinského slova "subsidium" a znamená poskytování pomoci
- o tomto principu se dnes v moderních sociálních politikách stále více hovoří, jako o principu spojujícím osobní odpovědnost se solidaritou.
subsidiarita vychází z přístupu k člověku jako individuu s jedinečnými vlastnostmi, vůlí, schopnostmi a dispozicemi, které jedinec využije ku prospěchu a sociálnímu bezpečí svému i svých blízkých, přitom musí tyto jedinečné vlastnosti společností chráněny a rozvíjeny.
- podle principu subsidiarity je každý povinen nejdříve pomoci sám sobě, nemá-li tuto možnost, musí mu pomoci rodina. Dostane-li se do obtíží rodina, volá na pomoc jiná společenství. Teprve na posledním místě je k pomoci vyzýván stát. Jeho povinností je primárně pečovat o vytvoření podmínek, aby si každý mohl pomoci vlastním přičiněním a sám pomáhá až na posledním místě, jsou-li ostatní možnosti pomoci vyčerpány.
- naplňování principu subsidiarity předpokládá jak určitou výchovu obyvatelstva k převzetí vlastní odpovědnosti, tak i reálnou sociální situaci (tj. prostor pro samostatné, zodpovědné sociál. jednání). Proto stát také musí stále ověřovat, jak dalece mohou jednotlivci či skupiny v konkrétních případech reálně svou sebeodpovědnost převzít.
- subsidiarita má své kořeny v křesťanském učení, je zdůrazněna v některých encyklikách např. papeže Pia XI., znovu ji zdůrazňuje v roce 1991 papež Jan Pavel II.
4) princip participace
postupný, dlouhodobější proces, který lze nazvat jako přechod od člověka (objekt SP) k člověku plnoprávnému (subjekt SP). Umožňuje jednotlivcům přímý přístup k politickým rozhodnutím.
- znamená možnost podílet se, participovat na společenském životě ( a tedy i na soc. politice). V podstatě jde o to, aby lidé měli reálnou možnost podílet se na tom, co bezprostředně ovlivňuje jejich život (např. zdraví, zajištění v nemoci, ve stáří…). Praktické zkušenosti dokazují, že bez této participace - bez ztotožnění se lidí se sociálněpolitickými opatřeními, jsou efekty těchto opatření omezené.
Naplňování principu participace je postupným, dlouhodobějším procesem, který lze nazvat jako přechod od člověka - jako objektu sociál. politiky k člověku - jako plnoprávnému, odpovědnému a respektovanému subjektu.
Člověk přestává být pasivním příjemcem sociálněpolitických opatření, ale sám se na jejich tvorbě podílí a spolurozhoduje o jejich realizaci. To ovšem předpokládá, že jedinci - občané jsou: dobře vzdělaní a informovaní, že si uvědomují svá práva i odpovědnost zároveň.
- princip participace se uplatňuje nejen v sociál. politice (ale v sociálněpolitických opatřeních je zvlášť významný, protože tyto jsou přímo orientovány k člověku)
Kromě uvedených principů se můžeme v SP setkat s řadou dalších, např. princip univerzality, adekvátnosti, komplexnosti, garance…Ty mají význam v dílčích sociál. politikách (zdravotní, rodinné, bytové, vzdělávací).
 


4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Šárka Šárka | 1. prosince 2006 v 21:10 | Reagovat

docela dost mi to usetrilo praci :)

2 Mara Mara | 5. prosince 2006 v 12:43 | Reagovat

To mě těší :-)))

3 tyler durden tyler durden | 26. prosince 2006 v 15:17 | Reagovat

me taky, diky :)

4 Lenka Lenka | E-mail | 29. prosince 2006 v 12:36 | Reagovat

Super nápad! Učím se na zkoušku ze SOP a zjistila jsem, že mi zrovna tahle kapitolka v zápiscích z přednášek chybí...Díky.

5 Mara Mara | 31. prosince 2006 v 9:39 | Reagovat

jsou to podklady pro státnici - není tam bohužel úplně vše, fakt  mě těší, že vám to pomáhá a šetří čas : -))) přeji mnoho studijních úspěchů.

6 vlasta vlasta | 11. ledna 2007 v 14:02 | Reagovat

také moc děkuju...

7 Martin Martin | E-mail | 6. prosince 2007 v 22:27 | Reagovat

Vynikající materiál. Je až tak dobrý, že jsem ho neošlehl, ale řádně ocitoval. Díky

8 drop drop | 8. prosince 2007 v 12:18 | Reagovat

jen tak sem to prolítla, ale v podstaně to je celý opsaný z Krebse, že?? ptám se právě kvuli tý citaci....

9 kačka kačka | 22. listopadu 2008 v 15:16 | Reagovat

ahojky, nezapomen uvadět citace, je to dulezite napsat odkud to mas opsane. tusim ze to mas take z Krebse :))

10 Marky Marky | E-mail | 23. listopadu 2008 v 15:45 | Reagovat

Marně jsem hledala ve svých poznámkách některé informace. A tady jsou. Díky moc.

11 Ganimoth Ganimoth | 3. února 2009 v 16:55 | Reagovat

Tohle se mi přesně hodilo, díky moc.

12 Sprite Sprite | 12. února 2009 v 2:17 | Reagovat

Díky, na prezentaci z přednášky byla jen hesla bez vysvětlení

13 Hanka Hanka | 20. května 2009 v 11:29 | Reagovat

K absolutoriu mi to velice pomohlo. děkuji!

14 Eva Stupková Eva Stupková | E-mail | 30. října 2009 v 19:25 | Reagovat

Zdravím a smekám před krásně zpracovaným materiálem. Protože i já píši bakalářku a  Tvůj web je velkou inspirací, prosím moc o uvedení zdrojů, ze kterých jsi čerpala. Díííííky moooc. Krásný večer přeje Eva

15 Gaia Gaia | 31. října 2010 v 16:29 | Reagovat

Zrovna šprtám na zkoušku ze spo a tyhle zapisky mi ušetřily spoustu času a starostí. Díííkkk

16 Janca Janca | 3. května 2013 v 18:00 | Reagovat

Toto je fakt super "výcus", zároveň je stručný a výstižný... Prostě úžasné :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.