Funkce a nástroje sociální politiky
Sociální politika plní řadu funkcí, které mohou být různě členěny. Funkce spolu vzájemně souvisejí, působí komplexně na jedince či sociální skupiny a mají i jistý globální vliv na společnost jako celek. Nejčastěji se v sociál. politice hovoří o funkci ochranné, rozdělovací a přerozdělovací, homogenizační, stimulační a preventivní. Složitým problémem je harmonizace (slaďování) těchto funkcí, resp. jejich funkčních účinků v praxi sociál. politiky.
1. ochranná fce - je historicky nejstarší funkcí, tvoří tradiční a stabilní prvek SP. Řeší situace, kdy jedinec či sociální skupina (rodina) je znevýhodněna ve vztahu k ostatním, ať ekonomicky či sociálně. Jde o zmírnění nebo odstranění důsledků určitých sociálních událostí (např. nezaměstnanost, škodlivé pracovní prostředí, stáří, příjmová situace vícedětných rodin, nemoc, osiření…).
- plyne primárně z humanitní orientace společnosti a sekundárně z potřeby ochrany pracovní síly.
2. rozdělovací a přerozdělovací funkce - je nejsložitější a nejvýznamnější fce, zaměřuje se nejen na rozdělování důchodů, ale i životních šancí. Určuje podíl jednotlivců (sociál. skupin) na společenském bohatství a místo člověka ve společnosti.
- v zásadě řeší, co, jak, komu, za co a podle čeho rozdělovat. Uskutečňuje se především prostřednictvím daní a transferů. Přerozdělování by mělo zmírňovat výchozí nerovné podmínky, postavení v té míře, kterou spč. uznává za žádoucí.(V každé zemi a době existuje určitá prahová hodnota přijatelné nerovnosti.)
- míra přerozdělování závisí na řadě konkrétních podmínek (ekonomická situace, citlivost k sociál. problémům, vnímání sociál. spravedlnosti, tradice, politická stabilita…) a neměla by oslabovat podněty k práci a podnikání, ani stabilitu a rozvojové možnosti společnosti.
3. homogenizační funkce - je relativně novou funkcí SP. Je spojena s předchozí funkcí neboť má zmírňovat sociální rozdíly v životních podmínkách jedinců a sociál. skupin(cestou poskytování stejných životních šancí) a odstraňovat (zmírňovat) neodůvodněné rozdíly mezi lidmi.
- nejzřetelněji se projevuje např. v sociální pomoci nízkopříjmovým skupinám obyvatelstva
4. stimulační funkce - cílem této fce je podporovat, podněcovat, vyvolávat žádoucí sociální jednání jednotlivců a sociál. skupin jak v oblasti ekonomické, tak i mimo ni.
- jde o opatření SP, která mají vliv na pracovní výkonnost, produktivitu - jde o opatření vzdělávací politiky, politiky zaměstnanosti, zdravotní politiky
5. preventivní funkce - je spojena se snahou zabránit zcela nebo alespoň v co největší míře nežádoucím sociálním situacím (chudoba, nezaměstnanost, zdravotní poškození…) a omezovat či vylučovat faktory, které brání integraci člověka do společnosti.
- vyvinula se z hygienické a bezpečnostní prevence v rozsáhlou sociální prevenci
- tato fce dnes sílí, zahrnuje osvětovou činnost a poradenství všeho druhu (poradenství pro volbu povolání, nezaměstnanost, toxikomany, právní….)
Nástroje SP by měly respektovat základní principy a cíle sociál. politiky. Lze rozlišit nástroje různého řádu (významnosti) počínaje právním řádem a konče nástroji bezprostředně aplikačními.
Základním nástrojem v každé demokratické spč. je právní řád, v jeho rámci sociálněprávní legislativa. Z jiného pohledu se může například jednat o systém daní a transferových plateb, nadační, charitativní, církevní činnost či o instituce a instituty sociální politiky (př. sociální pojištění, institut opatrovnictví, sociál. služby, azyly apod.).
Nástrojem SP jsou svým způsobem i sdělovací prostředky (podílejí se na formování názoru a postojů veřejnosti k sociál. problémům), také vzdělávací aktivity (umožňují snazší zapojení na trhu práce, brání chudobě), institut poradenství, nátlakové akce (které se užívají k prosazování zájmů některých sociál. skupin - př. stávky, petiční akce) apod.
Významným nástrojem z hlediska časového horizontu je sociální doktrína (vize) jako dlouhodobá směrnice pro praktickou SP a sociální program jako nástroj sloužící k prosazování doktríny a nástroj k hledání cest jak dosáhnout dlouhodobých cílů, jakými prostředky a jakými konkrétními kroky. Nástrojem krátkodobého charakteru je kolektivní vyjednávání. V ČR se uplatňuje od roku 1989.Je to mechanizmus dosahování konsenzu, proces, ve kterém dochází k jednání o určitých sociálních skutečnostech mezi sociálními partnery. (Sociál. partnery jsou oborové svazy hájící zájmy zaměstnanců, zaměstnavatelské svazy a stát - vláda). Kolektivní vyjednávání má preventivní charakter, má především předcházet konfliktům a problémy řešit ex ante a nikoli následně.(Výsledkem kolektivního vyjednávání jsou kolektivní smlouvy, různé typy: generální dohoda, kolektivní smlouva vyššího typu, podnikové kolektivní smlouvy).
Závěrem se zmíníme o nástrojích SP, které mají již konkrétně aplikační charakter. Lze za ně považovat:
■ sociální příjmy, tj. příjmy spojené s opatřeními sociální politiky. Představují velice významný nástroj sociální politiky. V ČR je tvoří zejména dávky důchodového a nemocenského pojištění, dávky státní sociální podpory, peněžité dávky sociální pomoci a podpory v nezaměstnanosti;
■ sociální služby tvoří široké spektrum služeb. Jejich funkcí je uspokojování specifických potřeb určitých skupin obyvatelstva poskytnutím služby. Jsou jimi myšleny nejen sociální služby v tradičním slova smyslu, tj. služby spojené s péčí o nemohoucí, sociálně narušené občany…, ale i služby ve sféře zdraví, vzdělávání, bydlení, jakož i služby spojené s poradenstvím, jehož cílem je poskytovat programovou i situační informaci nejrůznějšího druhu (např. předmanželské poradenství, poradenství pro alkoholiky, toxikomany…);
■ věcné dávky jsou spojeny s ochranou zdraví. Jde především o léky, zdravotní pomůcky (berle, protézy…) a ochranné pracovní pomůcky. Uplatňují se také v případech sociální pomoci (př. poskytnutí šatstva, potravin) v situacích, kdy není zaručeno, že peněžité pomoci bude využito k zamýšlenému účelu;
■ účelové půjčky - jde o poskytování různých zvýhodněných půjček k ovlivňování různých sociálních situací či událostí v životě lidí (př. půjčky na vzdělání, k podpoře bydlení). Od ostatních nástrojů se odlišují tím, že půjčky jsou návratné a jejich "sociální efekt" z hlediska jedince či rodiny je dán výhodnějšími podmínkami jejich poskytování a samozřejmě jejich okamžitou dostupností;
■ úlevy a výhody - poskytované různým skupinám obyvatelstva, např. mladistvým, studujícím, důchodcům.
■ ceny spotřebního zboží a služeb, resp. státní regulace těchto cen. Ceny byly výrazným nástrojem SP v socialistickém režimu, nyní v tržním hospodářství se stává cena především ekonomickým nástrojem a její význam pro sociál. oblast je omezen (př. regulované nájemné či některé léky).
Uvedené nástroje sociální politiky představují určitý systém, který se v čase pochopitelně vyvíjí a zkvalitňuje vzhledem ke konkrétním záměrům sociální politiky.
kckc | 
Hana Blahutová | 25. března 2010 v 23:22 |
SOCIÁLNÍ POLITIKA - Funkce a nástroje sociální politiky
18.9.2006 17:45 | Mara | Studium
Funkce a nástroje sociální politiky
Sociální politika plní řadu funkcí, které mohou být různě členěny. Funkce spolu vzájemně souvisejí, působí komplexně na jedince či sociální skupiny a mají i jistý globální vliv na společnost jako celek. Nejčastěji se v sociál. politice hovoří o funkci ochranné, rozdělovací a přerozdělovací, homogenizační, stimulační a preventivní. Složitým problémem je harmonizace (slaďování) těchto funkcí, resp. jejich funkčních účinků v praxi sociál. politiky.
1. ochranná fce - je historicky nejstarší funkcí, tvoří tradiční a stabilní prvek SP. Řeší situace, kdy jedinec či sociální skupina (rodina) je znevýhodněna ve vztahu k ostatním, ať ekonomicky či sociálně. Jde o zmírnění nebo odstranění důsledků určitých sociálních událostí (např. nezaměstnanost, škodlivé pracovní prostředí, stáří, příjmová situace vícedětných rodin, nemoc, osiření…).
- plyne primárně z humanitní orientace společnosti a sekundárně z potřeby ochrany pracovní síly.
2. rozdělovací a přerozdělovací funkce - je nejsložitější a nejvýznamnější fce, zaměřuje se nejen na rozdělování důchodů, ale i životních šancí. Určuje podíl jednotlivců (sociál. skupin) na společenském bohatství a místo člověka ve společnosti.
- v zásadě řeší, co, jak, komu, za co a podle čeho rozdělovat. Uskutečňuje se především prostřednictvím daní a transferů. Přerozdělování by mělo zmírňovat výchozí nerovné podmínky, postavení v té míře, kterou spč. uznává za žádoucí.(V každé zemi a době existuje určitá prahová hodnota přijatelné nerovnosti.)
- míra přerozdělování závisí na řadě konkrétních podmínek (ekonomická situace, citlivost k sociál. problémům, vnímání sociál. spravedlnosti, tradice, politická stabilita…) a neměla by oslabovat podněty k práci a podnikání, ani stabilitu a rozvojové možnosti společnosti.
3. homogenizační funkce - je relativně novou funkcí SP. Je spojena s předchozí funkcí neboť má zmírňovat sociální rozdíly v životních podmínkách jedinců a sociál. skupin(cestou poskytování stejných životních šancí) a odstraňovat (zmírňovat) neodůvodněné rozdíly mezi lidmi.
- nejzřetelněji se projevuje např. v sociální pomoci nízkopříjmovým skupinám obyvatelstva
4. stimulační funkce - cílem této fce je podporovat, podněcovat, vyvolávat žádoucí sociální jednání jednotlivců a sociál. skupin jak v oblasti ekonomické, tak i mimo ni.
- jde o opatření SP, která mají vliv na pracovní výkonnost, produktivitu - jde o opatření vzdělávací politiky, politiky zaměstnanosti, zdravotní politiky
5. preventivní funkce - je spojena se snahou zabránit zcela nebo alespoň v co největší míře nežádoucím sociálním situacím (chudoba, nezaměstnanost, zdravotní poškození…) a omezovat či vylučovat faktory, které brání integraci člověka do společnosti.
- vyvinula se z hygienické a bezpečnostní prevence v rozsáhlou sociální prevenci
- tato fce dnes sílí, zahrnuje osvětovou činnost a poradenství všeho druhu (poradenství pro volbu povolání, nezaměstnanost, toxikomany, právní….)
Nástroje SP by měly respektovat základní principy a cíle sociál. politiky. Lze rozlišit nástroje různého řádu (významnosti) počínaje právním řádem a konče nástroji bezprostředně aplikačními.
Základním nástrojem v každé demokratické spč. je právní řád, v jeho rámci sociálněprávní legislativa. Z jiného pohledu se může například jednat o systém daní a transferových plateb, nadační, charitativní, církevní činnost či o instituce a instituty sociální politiky (př. sociální pojištění, institut opatrovnictví, sociál. služby, azyly apod.).
Nástrojem SP jsou svým způsobem i sdělovací prostředky (podílejí se na formování názoru a postojů veřejnosti k sociál. problémům), také vzdělávací aktivity (umožňují snazší zapojení na trhu práce, brání chudobě), institut poradenství, nátlakové akce (které se užívají k prosazování zájmů některých sociál. skupin - př. stávky, petiční akce) apod.
Významným nástrojem z hlediska časového horizontu je sociální doktrína (vize) jako dlouhodobá směrnice pro praktickou SP a sociální program jako nástroj sloužící k prosazování doktríny a nástroj k hledání cest jak dosáhnout dlouhodobých cílů, jakými prostředky a jakými konkrétními kroky. Nástrojem krátkodobého charakteru je kolektivní vyjednávání. V ČR se uplatňuje od roku 1989.Je to mechanizmus dosahování konsenzu, proces, ve kterém dochází k jednání o určitých sociálních skutečnostech mezi sociálními partnery. (Sociál. partnery jsou oborové svazy hájící zájmy zaměstnanců, zaměstnavatelské svazy a stát - vláda). Kolektivní vyjednávání má preventivní charakter, má především předcházet konfliktům a problémy řešit ex ante a nikoli následně.(Výsledkem kolektivního vyjednávání jsou kolektivní smlouvy, různé typy: generální dohoda, kolektivní smlouva vyššího typu, podnikové kolektivní smlouvy).
Závěrem se zmíníme o nástrojích SP, které mají již konkrétně aplikační charakter. Lze za ně považovat:
■ sociální příjmy, tj. příjmy spojené s opatřeními sociální politiky. Představují velice významný nástroj sociální politiky. V ČR je tvoří zejména dávky důchodového a nemocenského pojištění, dávky státní sociální podpory, peněžité dávky sociální pomoci a podpory v nezaměstnanosti;
■ sociální služby tvoří široké spektrum služeb. Jejich funkcí je uspokojování specifických potřeb určitých skupin obyvatelstva poskytnutím služby. Jsou jimi myšleny nejen sociální služby v tradičním slova smyslu, tj. služby spojené s péčí o nemohoucí, sociálně narušené občany…, ale i služby ve sféře zdraví, vzdělávání, bydlení, jakož i služby spojené s poradenstvím, jehož cílem je poskytovat programovou i situační informaci nejrůznějšího druhu (např. předmanželské poradenství, poradenství pro alkoholiky, toxikomany…);
■ věcné dávky jsou spojeny s ochranou zdraví. Jde především o léky, zdravotní pomůcky (berle, protézy…) a ochranné pracovní pomůcky. Uplatňují se také v případech sociální pomoci (př. poskytnutí šatstva, potravin) v situacích, kdy není zaručeno, že peněžité pomoci bude využito k zamýšlenému účelu;
■ účelové půjčky - jde o poskytování různých zvýhodněných půjček k ovlivňování různých sociálních situací či událostí v životě lidí (př. půjčky na vzdělání, k podpoře bydlení). Od ostatních nástrojů se odlišují tím, že půjčky jsou návratné a jejich "sociální efekt" z hlediska jedince či rodiny je dán výhodnějšími podmínkami jejich poskytování a samozřejmě jejich okamžitou dostupností;
■ úlevy a výhody - poskytované různým skupinám obyvatelstva, např. mladistvým, studujícím, důchodcům.
■ ceny spotřebního zboží a služeb, resp. státní regulace těchto cen. Ceny byly výrazným nástrojem SP v socialistickém režimu, nyní v tržním hospodářství se stává cena především ekonomickým nástrojem a její význam pro sociál. oblast je omezen (př. regulované nájemné či některé léky).
Uvedené nástroje sociální politiky představují určitý systém, který se v čase pochopitelně vyvíjí a zkvalitňuje vzhledem ke konkrétním záměrům sociální politiky.
Nový komentář