Knihy, které mě baví

21. srpna 2006 v 8:39 | Mara |  Knihovna
Tentokrát něco o mužích. Za nejkrásnější knížku, kterou jsem o mužích kdy četla, můžu bezpochyby prohlásit Tracyho tygra, kterou napsal William Saroyan.
Je to fakt půvabný příběh newyorského mladíka, Thomase Tracyho, ke kterému se jednoho dne připojí jako stálý společník tygr - vlastně to není tygr, ale černý panter. Thomas na něj už od dětství čeká, aby v něm probudil lásku k dívce Lauře a naučil ho dalším důležitým věcem, jež potřebuje mladík ke své proměně v muže.
Úryvky z knížky
Kapitola č.1
Thomas Tracy měl tygra.
Byl to sice černý panter, ale co na tom, pro Tracyho to byl tygr.
Měl krásné bílé zuby.
A takto Tracy svého tygra získal:
Když mu byly tři roky a začal poslouchat, jak co zní, tu kdosi řekl tygr! Ať už tygr! bylo cokoli, Tracy to chtěl.
Jednoho dne se Tracy procházel s tátou po městě, když uviděl cosi za výlohou rybárny.
"Kup mi toho tygra," řekl.
"To je humr," opravil ho táta.
"Tak to nechci," řekl Tracy.
O pár let později navštívil s mámou zoo a v kleci viděl skutečného tygra. Vypadal jistě nejtygrovatěji ze všech tygrů, ale jeho tygr to nebyl.
V dalších letech spatřil Tracy mnoho obrázků, slovníků, encyklopedií a filmů s těmi nejroztodivnějšími druhy zvířat. Vykračovalo si tam mezi nimi i dost černých panterů, ale o žádném z nich Tracy nemohl říct, že to je jeho tygr.
Až jednoho dne si zašel Tracy do zoo sám. Bylo mu tehdy asi patnáct, pokuřoval cigaretu a koukal po holkách, když tu najednou stanul konečně před svým tygrem.
Byl to rozespalý černý panter, který se právě probudil, zvedl hlavu, zpříma se na Tracyho zadíval, stoupl si na všechny čtyři a řečí černých panterů pozdravil, což znělo asi takto: "Uajíí!" Pak popošel k mřížím klece, na chvíli se zastavil, s očima stále upřenýma na Tracyho, a zas se líně vrátil k místu, kde až dosud spal. Tam sebou žuchl a zahleděl se kamsi do dálky prostoru, do dálky tolika mil a let, kolik mil a let prostor má.
Teď zas pro změnu zíral Tracy na černého pantera. Zíral tak upřeně asi pět minut. Pak odhodil cigaretu, odkašlal si, vyplivl slinu a vyšel ze zoo.
"Tohle je můj tygr," řekl si.
Nikdy se již do zoo nevrátil, aby si tygra ještě jednou prohlédl. Nebylo to nutné. Měl ho. Měl ho celého a se vším všudy za těch pět minut, kdy ho viděl, jak odevzdaně hledí do nekonečného prostoru s výrazem té strašlivé tygří pýchy.
Kapitola č.3
Čas od času zabloudily oči Tracyho tygra po okolí v naději, že zahlédnou mladou tygřici, jejíž chování a způsoby by byly vhodné pro cokoli, co by z jejich setkání mohlo vzejít. Ale ať se díval jak se díval, většinou žádnou nespatřil. Většinou viděl jen samé pouliční kočky. Při těch několika vzácných příležitostech, kdy mu do oka padla přece jen opravdická tygřice, měl tygr právě kamsi velice naspěch a času mu zbývalo jenom tolik, aby se stačil ještě v běhu ohlédnout a podívat se za ní. Bylo to smutné a nikam to nevedlo a tygr o tom musel začít.
"Uáách," řekl.
"Co říkáš?" zeptal se Tracy.
"Uáchm."
"Nerozumím ti."
"Suamách."
"Co je to?"
"Samachám."
"Znamená to něco?"
"Achsámachám," říkal trpělivě tygr.
"Mluv pořádně, když chceš něco říct," zlobil se Tracy.
"La," řekl tygr.
"To je skoro francouzsky," řekl Tracy. "Mluv normálně. Víš, že francouzsky neumím."
"Lásal."
"Laso?"
"Sa," řekl tygr.
"Nezkracuj slova, spíš je prodlužuj, ať ti můžu rozumět," poprosil ho Tracy.
"S," řekl tygr.
"Umíš mluvit líp," řekl Tracy. "Buďto mluv, nebo buď zticha."
Tygr zůstal zticha.
Tracy přemýšlel, co chtěl tygr říct, a najednou na to přišel.
Stalo se to v době polední přestávky. Tracy stál na schodišti před vchodem podniku Otto Seyfanga, vyhříval se na slunci a poslouchal Nimma, Peberdyho a Ringerta, jak si povídají o věhlase, kterého se jim ve světě kávy za ta léta věrného ochutnávání dostalo. Tu a tam se i Tracy snažil vpadnout do hovoru zmínkou o písničce, kterou právě píše, ale nikdy se mu to docela nepodařilo.
Snažil se přijít na to, co tygr říkal, když tu najednou vidí, jak po Warrenově ulici kráčí dívka v žlutých přiléhavých pletených šatech. Jak hříva bohaté černé vlasy jí volně splývaly k ramenům. Vyzařoval z nich život a praskala v nich elektřina. Svaly Tracyho tygra se napružily, jeho štíhlá hlava se vytáhla směrem k dívce, jeho ohon se napřímil, ztuhnul a jen nepatrně se zachvíval, a odkudsi z hloubi tygra se vydralo divoké Uajíí.
Ochutnávači kávy, kteří zaslechli to zaržání, se s údivem obrátili k Tracymu, protože ještě nikdy v životě podobný zvuk neslyšeli.
"Aha," řekl Tracy tygrovi, "už to mám."
"Uajíí," opakoval tygr jakoby v bolesti a hlava se mu vytáhla ještě dál. Tracyho oči se ponořily do očí té dívky. Obojí, ten výkřik i to ponoření, proběhlo současně. Dívka slyšela ten výkřik a přijala Tracyho oči, téměř se zastavila, téměř se usmála, nalehla těsněji na své žluté pletené šaty a odtančila dále po Warrenově ulici, jen tygr teskně kňučel.
"Tak tohle dělají v Kalifornii?" žasnul Nimmo.
"Uajíí," řekl Tracy.
"Udělej to ještě jednou," požádal ho Peberdy.
Tracy, který se díval za odcházející dívkou a sledoval tygra, jak za ní uhání, to udělal ještě jednou.
"Slyšel jste to, Ringerte?" řekl Peberdy. "Tohle dělají v Kalifornii, když vidí krasavici."
"Žádné strachy," řekl Ringert, "slyšel jsem to."
"Slyšel jsi to," řekl Nimmo, "ale dokážeš to udělat?"
"To vítě, že nedokážu," přiznal Ringert. "Ani jeden z vás starých ochutnávačů to nedokáže."
A staří ochutnávači museli s lítostí přiznat, že to nedokážou. Pak se všichni vrátili ke své práci. Tygr se přihnal zpátky za Tracym k navršené hromadě žoků v zadní části skladiště, odkud byl oknem výhled na dvorek. Toho odpoledne si Tracy pohazoval žoky, jako by to byly pytlíky fazolí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 mantticore mantticore | E-mail | 5. července 2008 v 14:04 | Reagovat

jůů, asi si to přečtu, vypadá to moc zajímavě, díky za tip.

2 ivee ivee | 13. července 2011 v 22:05 | Reagovat

nejlepsi novelka,ale i tati,tobe preskocilo je dobry..x)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama